...trochu podrobněji
Profesionálně angličtinu používám déle než 18 let, a to kromě učení i při tlumočení, překládání, službách průvodcovských i asistenčních (pro různé filmové společnosti jsem kupříkladu pracoval jako asistent anglosaských režisérů, produkce a jiných členů štábu či jako průvodce VIP hostů po Praze a ČR nebo jako překladatel ČTA pro anglosaský region), dále jako překladatel i autor anglických textů pro tuzemské i zahraniční instituce. V poslední době se třeba podílím na vývoji softwaru pro výuku anglických slovíček v mobilních zařízeních. Dále jsem do angličtiny přeložil titulky k filmu Fotograf, nebo scénář k filmu Pražské Orgie, napsanému na motivy stejnojmenné knihy Philipa Rotha a připravovanému v mezinárodní koprodukci režisérkou Irenou Pavláskovou (bude se natáčet v angličtině).
Jsem člověk praxe, takže směřuji k tomu, aby se student naučil jazyk tak, aby jej mohl prakticky používat, to jest nikoli pouze aby uměl vyplňovat mezerky ve cvičeních. Proto se také řada mých studentů rekrutuje z řad bývalých frekventantů kurzů jiných jazykových škol, ba i z úspěšných absolventů státních maturit, kteří jazyk studovali několik let, ale bez valného úspěchu – neučili se jazyk, toliko honili známky.
Angličtinu jsem studoval na VŠ i v kurzech (Státní jazyková škola, British Council), jakož i při pobytech v zahraničí, ale především, především sám: - angličtina mě totiž vždycky bavila a i díky této motivaci mi šla velmi snadno. Nástrojem obživy se mi tudíž vlastně stala až druhotně, přičemž její výukou jsem se začal zabývat v podstatě náhodou. Ještě za studií za mnou začali chodit známí, kteří jako frekventanti různých škol či kurzů měli potíže s pochopením anglické gramatiky či se zvládnutím slovní zásoby. Když jsem jim daný problém vysvětlil – což u těch méně chápavých či spíše méně pozorných a trpělivých nebylo zprvu snadné, takže jsem si nejprve musel do jejich hlav nalézt schůdnou cestičku – většinou mi s očima na vrch hlavy sdělili, že jej konečně, poprvé, pochopili, ba že se jim i ta slovíčka, na která se zeptali, nějak více „nalila do hlavy“. Postupně se mi tyto „minizakázky“ začaly hromadit a když při tom stále častěji zaznívala věta: „Nemohl bys mě tu angličtinu naučit celou, když mi to tak pěkně umíš vysvětlit?“, stala se z toho normální placená výuka.
A i když jsem od té doby učil studenty na mnoha různých úrovních, nejčastěji mě stále vyhledávají lidé, kterým se labyrintem angličtiny v kurzech jiných či ve svých soukromých pokusech úspěšně projít nezdařilo a nějak se doslechli, že s mojí pomocí by se jim to snad ještě podařit mohlo. A ono se jim to opravdu často daří. Během své praxe – a to leckdy při práci s lidmi vskutku „zatuhlými“, kteří měli nejen problémy s učením, pamětí, ale i se svým jazykem mateřským - jsem si totiž postupně vyvinul metodu, jíž lze základní dovednosti a slovíčka i se schopností jejich praktického užívání vskutku „nalít do hlavy“, kteréžto „nalití“ mívá navíc dlouhodobější efekt. Není to zcela jednoduché, dá to práci a u řady studentů při tom učím jen to nejnezbytnější, co člověk potřebuje k nejzákladnějšímu dorozumění. Leč v daném rámci to přináší hmatatelný a v praxi použitelný výsledek.
Účastníci mých kurzů většinou dobře hodnotí, že jim je angličtina vysvětlena opravdu "polopaticky", takže jim připadá mnohem jednodušší a jasnější, než jim přišlo dříve. Anglickému jazyku tak konečně začínají rozumět a umět ho běžně používat, což se jim, jak většinou tvrdí, během předchozího studia nedařilo. Po výuce si také více věří a méně se stydí.
Kromě toho jsem se profesionálně vzdělal v oboru tréninku paměti a stal se ze mne certifikovaný trenér paměti u České asociace trenérů paměti – přičemž znalosti z tohoto oboru uplatňuji zejména při efektivní výuce angličtiny.
Za hlavní cíl si přitom při výuce kladu, aby student anglicky skutečně uměl – v rámci toho, na co v dané situaci má. Prvotním cílem je praktická užitelnost. Estetické hledisko je druhotné. Drtivou většinu lidí na světě při komunikaci v globální angličtině tak jako tak především zajímá to, co chcete říct – tak, aby vám rozuměli – nikoli jak hezky to řeknete. Primární je funkčnost (srozumitelnost) a obsah. Na druhou stranu však, pokud angličtinu vskutku milujete a toužíte po špičkovém přízvuku, mohu vám pomoci i v této oblasti.
PS: - Ještě pár slov o motivaci:
Motivace nakonec rozhoduje o všem, co a jak umíte. Ke mně osobně se angličtina dostala přes hudbu. Už od klukovských let se mi líbily písničky Beatles, Abby, Rolling Stones a řady jiných anglicky zpívajících interpretů, jejich textům jsem ale nerozuměl a pouze jsem je neuměle napodoboval. Když mi však jednou kamarád na gymnaziu půjčil svého walkmana, v kterém hrála The Wall od Pink Floyd, stačilo mi 30 vteřin na to, aby bylo rozhodnuto: věděl jsem naprosto jistě, že těmto textům chci rozumět stůj co stůj. A najednou jsem také jaksi věděl, že angličtina je moje krevní skupina. A i když jsem pak angličtinu studoval po různých kurzech i na vysoké škole, tím nejpodstatnějším byla moje vlastní motivace – touha, chuť se angličtinou zabývat. Vřele vám tedy radím, pokud vás cokoliv na anglickém světě baví, přitahuje, využijte toho naplno a proměňte to v radost, která vám jako vítr bude foukat do plachet. :-)
Mně osobně to byla hlavně anglická hudba a hudební a později i literární text. A doposud to trvá. Chcete-li, můžete si na mou radost sáhnout - tyto písničky jsem napsal i nahrál sám :-)
